Ovocná školka vznikla v reakci na úbytek tradičních odrůd a extenzivních sadů v naší krajině. Okouzlen velkými stromy starých odrůd jsem bolestně nesl jejich kácení. To vedlo k amatérskému úsilí o jejich záchranu rozmnožováním do sbírkových rostlin, které do několika let zabraly celou rodinnou zahradu. Kvůli nedostatku místa a díky úpravě české legislativy v roce 2003, související se vstupem České republiky do Evropské unie, jsem se v roce 2008 rozhodl založit oficiální ovocnou školku.
Od samotného počátku až do současnosti je hlavním motivem provozování školky návrat tradičních odrůd do běžného pěstování. Vědec by řekl přímé využití genetických zdrojů. Moderní odrůdy nepěstuji a pěstovat nechci, specializuji se pouze na odrůdy staré a krajové. Přitom krajovou odrůdu si definuji jako odrůdu záměrně nevyšlechtěnou, vázanou svým vznikem a rozšířením na určitou oblast. Jako odrůdu starou vnímám takovou, která se pěstovala před 2. světovou válkou, tedy před industrializací zemědělství.
Druhou zvláštností je specializace na vyšší kmenné tvary, roubované na semenné podnože. Mým cílem je vypěstování vysokokmene (výška kmene minimálně 1,7 m). Nízké tvary na slabě vzrůstných podnožích bych v daných přírodních podmínkách nemohl pěstovat, ani kdybych chtěl. Ovocný vysokokmen pěstuji trpělivě od semene 4-5 let a očekávám od něj, že bude druhým dělat radost alespoň desetkrát delší dobu. Semena (podnože) jabloní používám v drtivé většině z vlastních zdrojů. Odrůdy neočkuji, ale roubuji, často až v korunce. Kmeny jsou tvořeny buď přímo semennou podnoží, nebo vhodnou, vysoce mrazuvzdornou kmenotvornou odrůdou (Croncelské, Strýmka). Roubování jazýčkovou kopulací garantuje pevný srůst s podnoží. Bujné podnože zaručují vzrůstnost a dlouhověkost na trvalém stanovišti.
Konečně třetí specialitou školky je zásadovost v agrotechnice, vyjádřená maximální šetrností vůči životnímu prostředí. Striktně odmítám herbicidy. Meziřadí kultivuji pomocí mechanizace, v řádku stromky okopávám ručně motykou. Nepoužívám syntetické pesticidy, potenciální škůdce reguluji pomocí funkční biodiverzity – podporou jejich přirozených nepřátel (nevypleté ostrůvky doprovodné vegetace, fázová kultivace půdy, interakční prvky apod.). V případě překročení prahu škodlivosti používám pouze selektivní kontaktní přípravky na přírodní bázi, například oleje proti savým škůdcům. I tyto přípravky však aplikuji pouze ohniskově.
Nepoužívám syntetická minerální hnojiva. Organickou hmotu dodávám zeleným hnojením, hnojem a kompostem. Vápník a hořčík dolomitickým vápencem. Díky absenci minerálních dusíkatých hnojiv jsou školkařské výpěstky dobře vyzrálé a nenamrzají. S otužilostí souvisí i klimatické podmínky. Nadmořská výška 550 m je pravděpodobně tou největší kuriozitou.
Doménou školky je, a věřím, že i nadále bude, široký sortiment starých a krajových odrůd. Rostlinolékařské požadavky jsou náročné, přesto se od roku 2010 daří po nezbytných úředních testech zdravotního stavu postupně uvádět do oběhu stále více odrůd. V současnosti to dělá více než 70 odrůd jabloní a neméně hrušní. Veškeré výpěstky jsou v kategorii CAC (konformní rozmnožovací materiál)
Mezi nejcennější patří domácí genofond odrůd jabloní jako Česká pochoutka, Čistecké lahůdkové, Granát třiblický, Hájkova muškátová reneta, Hetlina, Chodské, Jadernička moravská, Košíkové, Libinské, Malinové holovouské, Panenské české, Pasecké vinné, Podzvičínské, Punčové, Smiřické vzácné, Studničné, Sudetská reneta, Vlkovo a Žďárské úrodné. Z českých odrůd hrušní je to Ananaska česká, Jačménka, Jakubka česká, Libochovická máslovka, Muškatelka šedá, Šídlenka a Zelinka chlumecká. Mezi rarity patří antická odrůda Api hvězdovité, hrušně s červenou dužninou označované jako „Krvavky“ či hrušeň s pruhovanými plody Oharkula.
